Parametrický nebo grafický EQ pro mix?

Když to vezmu kolem a kolem, parametrický EQ má víc možností pro ladění. Můžeš si nastavit přesně, jakou frekvenci chceš upravit a o kolik, což je super pro detailní úpravy. Takže když potřebuješ vyčistit nějaký nástroj nebo vokál, je to ideální volba. Grafický EQ je zase dost jednoduchej – máš tady pásma a můžeš je jen tak posouvat. Pro začátečníky je to fajn, protože hned vidíš, co děláš. Ale nedáš si tam takovou přesnost jako u parametrického.

Když mícháš víc stop dohromady, parametrický EQ ti umožní se s tím víc pohrát a najít optimální znění, což může být fakt důležitý, pokud máš hodně vrstev. Zase na druhou stranu grafický EQ ti může pomoct rychle udělat nějaký základní úpravy, když spěcháš.

Osobně bych doporučil mít oba typy k dispozici. Můžeš pak kombinovat – pro rychlý úpravy použít grafický a pro detailní ladění zas parametrický. Takže pokud chceš posunout mix na vyšší úroveň, určitě se do obou typů EQ podívej.

Takže, co se týče EQ, parametrický a grafický mají každý svoje plusy a minusy. Parametrický EQ ti dává větší kontrolu nad tím, jaké frekvence chceš upravit, takže můžeš třeba přesně vyříznout nějaký problém nebo naopak zvýraznit něco, co se ti líbí. Oproti tomu grafický EQ je fakt jednoduchý, většinou tam máš několik posuvníků na specifické frekvence a můžeš to rychle nastavit bez většího přemýšlení.

Pokud jsi nováček, tak možná začni s grafickým EQ, protože je to intuitivní a rychlý. Ale jakmile se trochu chytíš, doporučoval bych se naučit i ten parametrický – tam můžeš dělat detailnější úpravy a víc experimentovat s mixem. Když mícháš víc stop dohromady, parametrický EQ ti pomůže lépe vybalancovat zvuky.

Obecně platí, že mít obojí je nejlepší. Každý typ má svoje využití a pro různé situace se hodí něco jiného. Takže pokud si to můžeš dovolit, určitě si pořiď obojí.